Představte s čtyři malé holčičky z Kjóta, které mastí temperamentní směsici indie a math rocku v hodně hysterickém japonském stylu. Když jsem poprvé viděl jejich koncert, při kterém se kvarteto na pódiu chovalo jako dívčí asijský THE DILLINGER ESCAPE PLAN, ihned jsem jim propadl. Pokud chcete slyšet něco opravdu netradičního, natrefili jste na správnou cestu.

Místy zasněné téměř romantické vokály, pod kterými zurčí lehce nekreslené kytárky jsou velmi často v ostrém kontrastu proti pasážím, které přímo hýří divokou rytmickou rozverností i nečekaně ostře nabroušenými brnkačkami. Ve starším materiálu, který je o poznání syrovější nejen ve zvuku, ale i v aranžích, je tato zajímavá diference ještě patrnější. Obě minialba, která předcházela „T H E“, mají mnohem větší drive a jsou pro mě i přes zvukové nedostatky ještě přitažlivější. Aktuální nahrávka přeci jen TRICOT nepatrně posunula do maintreamovějších vod.

Živě je jejich hudba mnohem energičtější, než jak dokáže zapůsobit z desky, která je zvukově uhlazenější a rozhodně méně našlapaná, než koncert. Ten opravdu stojí za to. Už jen proto, že baskytaristka Sagane Hiromi je stejně vysoká jako její nástroj.